naše cesty po světě - Zdeněk a Iva

Sardinie květen 2013

Začátkem dubna jsem se podíval na stránky Ryanieru, zda bych tu nenašel nějaké zajímavé letenky na měsíc květen. Zjistil jsem, že od dubna 2013 začínají létat z Norimberka do šesti destinací (Alicante, Londýn Stansted, Pisa, Porto, Malaga, Cagliari) a pro začátek za slušné ceny. Oproti ostatním německým letištím, odkud Ryanier dosud létal, to sem není až tak daleko, jen necelé tři hodinky. Nejdříve jsme uvažovali o Portu, ale nakonec naše  volba padla na Sardínii a její hlavní město Cajgliari. Zpáteční letenky jsme pořídili za 110 EUR pro dva a v dřívějších termínech se daly pořídit i levněji 80 EUR pro dva).

Pár informací o tomto ostrově :

Sardinie je se svoji rozlohou 23.813 km² druhým největším ostrovem ve Středozemním moři (největší je Sicílie). Klima na ostrově je typicky středomořské s 300 slunečními dny v roce. V zimním období Sardinii bičují prudké lijáky a v období jara a podzimu zde můžete počítat s poměrně silnými větry. Průměrná teplota na ostrově se pohybuje mezi 14 - 20°C. Od svého severního souseda - francouzské Korsiky je oddělena pouze úzkou mořskou úžinou, za níž lze za dobré viditelnosti spatřit bílé útesy nejjižnějšího korsického města Bonifacio.

 Sardinie je italskou autonomní oblastí, která se dělí na 8 základních provincií: Cagliari, Nuoro, Sassari, Medio Campidano, Ogliastra, Carbonia-Iglesias, Oristano a Olbia-Tempio. Přestože je úředním jazykem italština, většina obyvatel hovoří sardinštinou, která je brána za samostatný románský jazyk.

Poloha: ostrov ve Středozemním moři ležící 200 km západně od Itálie a 11 km jižně od Korsiky

Předběžný plán naší cesty :

Bohužel máme na náš výlet pouze čtyři dny a tak je velmi těžké vybrat to pravé. Rozhodli jsme se, že se budeme orientovat spíše na přírodu a z větších měst navštívíme pouze Alghero.

1.den (15.5.2013) - odpoledne odjezd do Norimberka na letiště, odlet v 20,30 hod., přílet do Cagliari v 22,30 hod. Převzetí auta a odjezd do hotelu  Idea Hotel Cagliari Santa Maria - noc 63 EUR

2.den (16.5.2013) - snídaně v hotelu, odjezd  do městečka Tortoli Marina v úbočí bizarních skal, pokračování na úpatí mysu Capo Bellavista k městečku Arbatax - útesy z černého porfyru, poté cesta do hor přes město Baunei do Dorgali - krásné výhledy na kaňon Gola su Gorroppu, průsmyk Genna Silana atd.. Odpoledne zastávka u pláže Cala Luna - jedno z nejkouzelnějších míst středomoří . Poté odjezd na ubytování do San Teodoro hotelu La Palma - noc 50 EUR

3.den(17.5.2013) - snídaně, odjezd na severní pobřeží - mnoho zastávek - útesy, pláže, středověké městečko Castelsardo atd., v podvečer příjezd do městečka  Stintino - ubytování na dvě noci v hotelu Cala Reale -  2 noci - 88 EUR

4. den ( 18.5.2013) - snídaně, výlet na mys Capo Caccia,  jeskyně Grotta Nettuno, prohlídka města Alghero, zastávka na koupání a návrat do městečka Stintino.

5. den (19.5.2013) - snídaně, odjezd zpět do Cagliari na letiště. Cestou několik zastávek - basilika  v Ossi, nurag Losa, vesnička Sedilo, komplex Su Nuraxi u vesnice Barumini.  atd., v podvečer příjezd na letiště, odlet v 17,20 hod., zpět do Norimberku, odjezd domů.

A jaká byla skutečnost :

První den (15.05.2013)

Ráno nás čeká překvapivě bohatá snídaně a poté se odebíráme opět na letiště. Nejdříve zkoušíme najít autobusovou zastávku, ale na recepci nám sdělují, že bychom museli nedřív do centra a odtud teprve na letiště. Raději tedy opět volíme taxi volané přes recepci hotelu, tentokrát za 17,50 EUR. Najít půjčovnu není velký problém, protože jsou všechny umístěny v jedné velké budově. Naše se jmenuje Sicily By Car a samozřejmě je jediná před kterou se tvoří fronta. U ostatních nikdo a   u našeho okénka funguje pořadník. Bereme si tedy číslo a poslušně půl hodiny čekáme než na nás dojde řadu. Je to trochu neočekávané  zdržení, ale jsme přeci na dovolené a tak se tím nenecháme stresovat. Předání auta probíhá bez problémů a před desátou hodinou opouštíme letiště se skoro novou Lancií ( najeto jen 2400 kilometrů).  Nyní nás čeká asi 160 kilometrů k městečku Arbatax u mysu Capo Bellavista. Projíždíme hornatým vnitrozemím  odkud jsou krásné výhledy na městečka na úbočí bizarních skal.   Jsme mile překvapení jak je Sardinie bohatá na zeleň a krásné horyy. Zejména skaliska jsou tu opravdu fasscinující. Okolo městečka Lanusei přijíždáme k prvním z nich a to k útesům z červeného porfyru u mšstečka Arbatax. Na docela velkém parkovišti je několik aut a všicni míří ke skalám. Hledáme nejlepší místa na focení a protože svítí sluníčko, užíváme si  i slunečních paprsků. Nejříve se stavujeme v supermarketu pro trochu jídla a teď nás čeká přes padesát kilometrů z městečka Baunei do Dorgoli. Cesta vede hornatou krajinou okolo mnoha strží s malinkými vesničkami a je zde i krásný výhled do krajiny. Zastavujeme se v průsmyku Genna Silana a u strážního domku Cantoniera Bidicolai odkud je krásný výhled na vápencový kaňon Gola Su Gorroppu. Cedule nám ukazuje, že sestup ke kaňonu trvá hodinu a půl a zpátky 2,5 hodiny. Bohužek tolik času nemáme a tak po malé procházce se vracíme k autu a právě včas. Začíná pršet a déšť rychle přidává na intenzitě. Naše zastávky na focení se tak zkracují a bohužel se objevuje i mlha. Ještě stíháme pár fotek kaňonu a pokračujeme do letoviska Cala Gonone. Mají zde být krásné pláže a možnost podniknout výlet loďkou k blízkým jeskyním. My však přijíždíme do městečka za velkého deště a tak můžeme na podobné atrakce zapomenout. Chvíli čekáme v autě zda nepřestane pršet,  ale nakonec to vzdáváme a odjíždíme směrem k městečku San Teodoro,   kde máme objednán nocleh. I s navigací chvíli bloudíme  a na konec se musíme zeptat na cestu v informacích a pak se nám teprve daří náš hotel najít. Počasí se umoudřilo a tak po ubytování se můžeme dojít podívat na blízkou pláž a i se případně vykoupat. I když fouká tak neodolám a okusím zdejší moře. Kupodivu není až tak chledné a ve vodě je skoro tepleji než venku. Iva na mne čeká venku a věnuje se sbírání kamínků. Večer trávíme na pokoji a večeři si dáváme z našich zásob nakoupených v marketu. Zítra nás čeká cesta severní pobřeží a přejezd do městečka Sintino, kde máme objednány dva noclehy.

Po slušné snídani se snažím zaplatit naše ubytování a odhlásit se.Není to jednoduché, protože dnešní recepční vládne jen italštinou. Chvíli mi tak trvá než se dohodneme, že jsme v hotelu strávili jen jednu noc a ne dvě jak se mi snaží vnutit. Jsem rád, že se mi to podaří a že můžeme pokračovat v naší cestě.  Bohužel si zapomenu říci ovrácení  dokladů, což však zjistíme až večer. Teď v klidu jedem do přístavu Golfo Aranci. Zde trávíme jen pár minut a raději pokračujeme k městečku Arzachena působivou krajinou mezi žulovými skalami zaoblenými erozí, kde žili lidé tkzv. arzachenské kultury (2000 př.n.l.) a také máme cestou několik zastávek, odkud je krásný pohled na pobřežní městečka (např. Porto de Cervo).  Na okraji  města Arzechena stojí zachovalý dvoupatrový nurag Albuccio, nedaleko je také hrobka Coddu Vecchju a další nurag Sa Prisciona. Jsou tu i další památky, ale návštěva těchto tří nám zatím plně postačuje k získání základního přehledu, jak se v těchto dávných dobách žilo a co již lidé uměli postavit. I když se zde platí vstupné, za návštěvu tyto památky určitě stojí. Po trošce historie nás čekají další skaliska. U přístavu Palauna nás čeká místní rarita Capo de Orso, zdaleka viditelný žulový blok, vymodelovaný větrem a erozí do tvaru jakéhosi mohutného zvířete (medvěda). Po zaplacení vstupného se z parkoviště  vydáváme na krátký výstup na skliska odtuk máme nádherný výhled na ostrovy San Stefano, La  Maddalena a Caprera, ležící v tyrkysovém moři.  Bohužel se nám schovalo sluníčko a schyluje se k dešti. Pomalu se vracíme k autu a v Palau se ještě podíváme na pomalované domky, které jsou zde na Sardinii velmi časté. Protože dostáváme hlad, je naším dalším úkolem najít nějakou dobrou restauraci. Úkol je to těžký protože je právě siesta ( na Sardinii od 13 do 16 hodin). V  tuto dobu je zavřena i většina restaurací. Na jednu otevřenou však narazíme, nejsme ale sami. Před námi usedá ke stolu deset německých motorkářů a tak nás čeká skoro hodinové čekání na náš pozdní oběd.  Jako odměnu čekání dostáváme od obsluhy malé občerstvení v podobě oliv a bagetky.  Po zaslouženém obědu jedem dál k mysu Capo Testa. I tady jsou mimořádná skaliska a mnoho překrásných květin, které přispívají ke kráse tohoto místa. Jen vystoupíme z autu, přichází déšť a tak se vydávám na procházku sám. Místo je tak pěkné, že když se vrátím zpět a již neprší, tak si prohlídku zopakujeme společně ještě jednou. Nechci Ivu o toto jedinečné místo připravit.

A co dál ? Te´d je před námi krásné středověké městečko Castelsardo ležící na mohutném skalisku nad mořem.  Asi 5 kilometrů před Castelsardem se nachází mohutný lávový blok ve tvaru sloního těla zvaný Rocia dell Elefante.  Na stěně pohřební komůrky pocházející z doby přednuragské jsou stále rozeznatelné vytesané rohy skotu. Krásu tohoto útvaru jeětě umocňuje krásné okolí a zároveň nám přeje i počasí. Opravdu je velmi překvapivé jak rychle se na Sardinii mění.  Samozřejmě zde udělémepár fotek a pak již míříme do města s krásným hradem na kopci. Rychle se nám blíží večer, ale přesto chceme tomuto městu věnovat více času. Parkujeme na okraji města odkud máme krásný výhled na celé město. Pomalu se blížíme ke středu města a  maličkými uličkami šplháme ke hradu.   Když konečně dosáhneme vrcholu zjišťujeme, že udeřila půl osmá a hrad se právě zavírá.  Ani nám to nevadí a pokračujeme na druhou stranu a scházíme až ke katedrále San Antonio Albate a cestou míníme spousta malých hospůdek. My jsme se stavili na kávu ještě před výstupem na hrad a užívali jsme si pohled na celé městečko. Proto se již nezastavujeme a pokračujeme zpět k autu. Pomalu se blíží tma a nám zbývá do Santina stále hodně kilometrů. Jedem po menších silnicích a tak cesta neubíhá až tak rychle. K cíli se dostáváme o půl desáté. A na recepci to přichází. Chtějí po nás doklady a já si s hrůzou uvědomuji, že nám je v minulém hotelu nevrátili. Co teď ? nejdříve nás napadá, že bude jeden den ztracen. Přece jen jsme dnes ujeli přes dvě stě kilometrů a to bez využití dálnice. Naštěstí jsme si sebou vzali i pasy a tak zkusíme zavolat do hotelu a poprostit je, aby nám pasy poslali domů do Česka. Telefon zvoní a  po chvíli se dostávám k osobě , která komunikuje anglicky. Velmi ochotně mě ujišťuje, že občanky zašle,nemusíme se prý obávat. Skutečnost je bohužel trochu jiná, ani po deseti dnech ještě nedorazily. Po naší urgenci mi odpověděli, že včera  doklady poslali, tak uvidíme. Docela nás to uklidnilo a zase si začínáme užívat. Máme krásný hotel s bazénem a ještě nás čekají dva krásné dny, které si chceme do syta užít.

Čtvrtý den (18.05.2013)

Probouzíme se do dalšího sardinského rána a těšíme se na další dobrou snídani. i když je naše poslední ubytování nejlevnější, svou úrovní je tento hotel určitě nejlepší. Možná je to tím, že je trošku z ruky až na severním výběžku ostrova, asi 45   kilometrů od města Alghera, kam se chystáme dnes. Nejdříve však míříme k dalšímu mysu Capo Caccia.  Tento unikátní vápencový masiv je spojen s pevninou úzkou 170 metrů vysokou šíjí.  Velkolepost přírodního útvaru je dána mohutností skalních stěn, spadajících až 300 metrů k hladině a vytvářejících přírodní scenérii s ohrumujícím efektem. Dalším magnetem je jeskyně Grotta di Neptuno. Nemilým překvapením je pro nás cedule u schodů  vedoucích k jeskyni s informací, že z důvodu nepříznivých povětrnostních podmínek (velké vlny,které asi ohrožují při vstupu do jeskyně,  která je hned u mořské hladiny) dnes zavřeno.  V blízkém bufetu si dáváme zmrzlinu s kávou a čekáme na zázrák.  Ten nepříchází. Z našeho sezení pozorujeme stále stejnou situaci. Auto zastaví, turisté vystoupí, zjistí že je jeskyně uzavřená a zase odjíždí. Jen nechápu,  proč nemohou dát tuto informaci již cestou a nechají turisty dojet až na místo. Kdo z toho těží je určitě místní bufet (restaurace). Pro nás to znamená změnu plánů. Protože budeme mít více času, musíme změnit náš program. Alghero jsme plánovali i původně je to sem pouhých  20 kilometrů. V městečku vládne španělský duch a dodnes se zde mluví i katalánsky. Brzy zjišťujeme, že dnes tu probíhá zvláštní akce a všechny památky jsou zdarma přístupné a průvodci jsou zdejší studenti. Samozřejmě toho využíváme a pár je navštívíme. Alghero obklopuje vyjímečně krásná rekreační zóna a i město stojí za vidění. Trávíme zde skoro dvě hodiny  a poté pokračujeme krásnou cestou plnou krásných výhledů na pahorky s ovcemi a i na křišťálové moře pod útesy do městečka Bosa. Nad městem se zvedají skály proti nímž se výrazně rýsuje hrad Castello dei Malaspina. Je vidět, že toto město je mimo hlavní cesty turistů a oproti Alghera je jich tu poskrovnu. Tím lépe, můžeme si užít poklidnou atmosferu a velmi pěkné výhledy z místního hradu. I méně známá místa mohou přinést pěkný zážitek stejně jako toto krásné historické městečko. Jen pár kilometrů to máme do archeologicky významné oblasti Tamuli, sedm kilometrů vzdálené od  města Macomer. Jedná se o zvláštní kamenné homole s ženskými znaky, vysoké 150 cm a údajně představující bohyně -matky. Chvílemi jsme si už mysleli, že jedeme špatně a že touto malou cestičkou se k památkám nedostaneme.

Naší poslední dnešní zastávkou je krásná románská bazilika Santisima Trinita di Saccargia ležící jihovýchodně od Sassari a stojící  na základech rozlehlého opatství.  Právě zde probíhá mše a tak potichu a zdarma si ji  můžeme prohlédnout. Sedáme si a pár minut si meditujeme, protože italské mši nerozumíme ani slovo. 

 Po příjezdu do Stintina máme velký hlad a tak  rychle hledáme nějakou dobrou restauraci. Sice to nebyl ten nejlepší výběr, ale nedá se nic dělat. Restaurace pěkná, jídlo poměrně drahé a není ho moc. Musíme se dojíst bagetou.  Teď rychle do našeho hotýlku vyspat se na poslední den na Sardinii. O této noci se musím zmínit. Asi ve tři hodiny mě Iva budí a s křikem sděluje, že máme v pokoji nějaké zvíře. Prý si myslela, že ji ze spaní hladím a náhle zjistila, že to nejsem já, ale nějaké zvíře, které po její reakci rychle odběhlo. Chápu, že když se u hlavy objeví za tmy zvíře i jejich milovník může znejistět.  Jdu se podívat ke skříni a vidím jak z kouká velký ocas.  Pomalu ji otvírám a vidím docela  velkou myš.Naštěstí to není krysa  a tak si beru deštník a společně s Ivou se ji snažíme vyhnat zpátky na balkon. Holt se nám nevplatily otevřené balkonové dveře. Po čtvrt hodinové rozvičce se nám nakone daří myš vyhnat a můžeme pokračovat ve spánku. Aspoň mám o čem psát.

Pátý den (19.05.2013)

A je tu poslední den. Po snídani se jdem ještě podívat k našemu bazénu, který jsme bohužel nevyužili. Vždy když jsme se chstali vykoupat, ochladilo se a začalo pršet.Koupání na Sardinii jsme si tak moc neužili.  Za  to zajímavých míst jsme viděli přehršel a to i poslední den. Začínáme krásným nuragem Losa (vstupné 5 EUR), který patří k největším magnetům oblasti. Nemůžeme jej najít a tak s radostí využíváme pomoci mistních, kteří nás dovedou svým autem přímo k památce.  Vůbec se dá říci, že jsou Sardinci velmi pohostinní a i když neumějí anglicky, přesto se snaží pomoci.  Toto místo volíme zejména z důvodu, že jen jen kousek od hlavní cesta a na rozdíl od komplexu Barumini (UNESCO) si přiliš nezajedeme. Hlavně zde můžeme jít sami bez průvodce a nemusíme absolvovat hodinu a půl dlouhou prohlídku. Tento nurag je určitě nejhezčí historickou památkou, kterou jsme na Sardinii navštívili. 

Jako poslední zastávku volíme vesničku Sedilo a blízké jezero Omodeo. Cestou k dalším historickým památkám máme krásný výhled na jezero Omodeo. Asi dva kilometry za vesnicí se nachází další nurag,Iloi, hrobky dei gifanti a podzemní obydlí. Zajímavostí je, že tyto památky jsou v současné době opuštěné a zarostlé. Přesto mají určitě své kouzlo. S radostí si v klidu prolézáme všechny památky a i se vydáváme k podzemním obydlím, ke kterým musíme sestoupit o pořádný kus níže, ale ta cesta se určitě vyplatí. Dalším kladem je, že jsme tu úplně sami.

Teď se rozhodujeme jestli navštívit město Fordongianus s římskými lázněmi nebo se již vydat na letiště. Nechceme riskovat problémy a tak se raději s předstihem vydáváme na letiště. Že to bylo správné rozhodnutí se ukáže za malou chvíli. Cesta sice proběhne naprosto bez problémů, ale horší je najít v neděli odpoledne otevřenou benzínovou pumpu s obsluhou.Objedeme tři, ale všechny jsou zavřené a funguje jen automat, který funguje jen na speciální karty a nebo bankovky. Samozřejmě nevyčerpané peníze nevrací. Trávíme hodně času než pochopíme jak systém funguje a podaří se nám vyměnit dostatek bankovek za mince od místních. Ještě, že máme dostatečnou časovou rezervu. Nakonec se ručička ukazatele benzínu dostane skoro na maximum a my můžeme odjet na letiště. Pak už vše probíhá v pohodě a my před půl osmou přistáváme v deštivém Norimberku. Ještě musím doběhnout pro auto, Iva si vyfotí  pěkné zahrádky u rodinných domků a pak nás již čeká jen cesta domů. Po malé občerstvovací zastávce u pumpy přijíždíme po jedenácté hodině šťastně domů.  Co říci na závěr?

Sardinie nás mile překvapila i když jsme měli poměrně málo času. Ale i za čtyři dny jsme myslím poznali hodně krás tohoto nádherného ostrova. Určitě můžeme jeho návštěvu vřele doporučit.