naše cesty po světě - Zdeněk a Iva

Poznámka : více fotografií je možno vidět ve složce: fotografie z našich cest.

 1.den odjezd

 Naše cesta do Vietnamu začíná v pátek ráno ve 4,30. min.  V tento brzký čas vyrážíme na cestu. Po 3hod. a 30 min  bez problémů přijíždíme do Mnichova. V poklidu se odbavujeme a jediný problém se vyskytuje, když nám oznamují, že si máme odbavit zavazadla u jiného okénka než jsme provedli prvotní odbavení. Nakonec se nám ho daří najít a naše cesta může zdárně začít.  Naštěstí se naše obavy nenaplňují a první let z Mnichova do Doha probíhá na čas a tak bez problémů stíháme přestoupit na letadlo do Bangkoku.

  2.den Bangkok

  Ráno v 7,00 hod. nás vítá velmi teplé Thajsko. Hned ráno se pohybuje teplota přes 30 stupňů Celsia. Po rychlém odbavení  nacházíme stanoviště z kterého je bezplatný odvoz do našeho hotelu. Jsme mile potěšeni, když nám hned ráno dávají klíče od našeho pokoje a můžeme se osvěžit. Pak již vyrážíme do víru Bangkoku. Vzhledem k tomo, že se jedna o naši již třetí návštěvu, tak budeme  spíše navštěvovat místa, která jsme předtím nestihli. Také jsme se rozhodli, že tentokrát se omezíme jen na pár chrámů. Budhové a kýčovité chrámy nám už docela stačí z minula. Na začátek míříme do celkem pěkného týkového paláce VVimamnek. Tento palác bývalého krále je  ostře hlídán. Každý se musí zout a odložit všechna zavazadla,věci včetně  kamery , foťáku a zout se. Asi po třičtvrtihodinové prohlídce s thajskou průvodkyní, která hrozně huhlala se vydáváme na další zajímavosti. Potřetí šplháme na Golden  Mount zněhož je pěkný výhled na město. K dopravě jako vždy využíváme tuk-tuk.  Poslední tuk - tukář stojí za to. Je docela mladý a asi se rád předvádí. Jezdí rychle a v každé zatáčce začne křičet, asi abychom se báli. Na místo  naštěstí v pořádku dojíždíme. U řeky se nám daří usmlouvat dobrou cenu na hodinovou projížďku lodí. Oproti těm předchozím je o dost delší a také trasa nám přijde zajímavější.  Pak se stavujeme na thajský polooběd - večeři a bereme si taxíka do našeho hotelu u letiště. Po hodinové relaxaci si jdeme objednat masáž. Máme štěstí, protože masérky byly na odchodu domů. Naštěstí v Thajsku ještě asi platí zákazník náš pán. Po hodinové masáži se vracíme příjemni znavení a připravujeme se na další den. Jak již bývá mým neblahým zvykem, tak nemůžu nemohl dospat a již před čtvrtou hodinou začínám s balením. Trošku jsem  nervózní, zda budou platit naše víza online. Přečetl jsem si totiž  na internetu, že jedněm cestovatelům stejná kancelář, která vystavovala víza i nám, jim omylem vystavila víza Business a pak je nechtěli do Vietnamu pustitt. Nás však naštěstí tento problém nepotkal.

 3. den Hanoi.

  Na letišti jsi dáváme dobrou snídani a vyrážíme vstříc vietnamské Hanoi. Ta nás vítá chladnějším počasím a ranní mlhou. Hned na letišti si ověřujeme, že Vietnancům se v žádném případě nesmí věřit. Po východu z terminálu se k nám vrhá taxikář a nabízí nám své služby. Za cestu do hotelu chce 20 dolarů. Když  mu řeíkám, že dle průvodce je cena maximálně 12, tak cenu snižuje na 15 dolarů. Chytře si však cenu přepočívá na mítní měnu a vede nás na místo, kde na něj máme počkat. Asi po 15 minutách se stále neobjevuje a tak bereme taxíka jiného, který nám nabízí stejnou cenu. Až v taxíku zjišťuji, že nám první taxikář chtěl cenu v místní měně zdvojnásobit.Je to pro nás docela dobré poučení, že si musíme dávat pozor.  Později zjišťujeme, že ceny které uvádí  naše kniha asi o 30 % vzrostly. stále ale jsou pro nás velmi nízké. Zejména v restauracích a potravinách. Třetinka piva Heineken se tu pořídí již za našich 10 korun.  Během dne navštěvujeme všechny hlavní památky, ale hlavním naším zážitkem se stává místní doprava. Zejména přecházení ulice je velkým zážitkem. Samozřejmě jsem o tom něco četl, ale musí se to zažít na vlastní kůži. Žádná pravidla zde opravdu neplatí. Červenou na semaforu nikdo nerespektuje. Všichni jedou a jako zázrakem se navzájem vyhýbají. Pokud chcete přejít ulici musíte vyrazit mezi ně. Hlavní je se nezastavit a stále pomalu jít. Během dopoledne si přecházení docela osvojujeme a později jej bereme spíše jako zábavu. K dopravě po městě je nejlepší použít rikšu - vozítko s řidičem na kole. Tuto alternativu jsme využíváme dvakrát. V poledne se počasí  zlepšuje a teplota je asi kolem 25 stupňů. Když dorážíme do našeho objednaného hotelu, tak nám hned začínají vnucovat jejich zájezdy. Ty napoprvé odmítáme, ale po malé sondáži asi 5 dalších cestovek  zakupujeme 2  zájezdy na další  čtyři dny. Večer ještě navštěvujemei místní specialitu a to vodní loutkové divadlo. Vzhledem k tomu že jsme toho moc za poslední 2 dny nenaspali, tak nám občas hlava klesne. Ale jinak se nám představení líbilo a ani nebylo příliš dlouhé. Za chvilku už jsme na hotelu protože další den nás čeká cesta do zátoky Ha Long. Autobus nás měl vyzvednout po snídaní v 8 hod. ráno.

4. den - zátoka Ha Long

    Po snídani  pro nás přijíždí mikrobus a postupně objíždíme další hotely dokud se nenaplní.  Asi po čtyřhodinové cestě jsme v poledne v zátoce Ha Long . Cestou máme jednu  zastávku a to v řemeslnické  dílně kde prodávají poměrně předražené upomínkové  předměty.  V přístavu nám oznamuje náš veselý vietnamský průvodce nepříjemnou novinu a to, že vzhledem k možné noční bouřce nemůžeme nocovat na lodi.  V našem zájezdu je asi 16 lidí a polovina se začíná rozčilovat, že si zaplatili nocleh na lodi a pokud nebude, tak  se chtějí vrátit večer zpátky do Hanoje. Začíná velké dohadování o výši slevy a o to jakým autobusem pojedou zpátky.  Je to nechutná dohadovaná a tak vidíme, že nejenom někteří  Češi se neumějí chovat.  Až na zataženou oblohu a mírný mlžný opar je projížďka kolem skal skvělá. Je vidět, že nebyla Ha Long  zařazena do přírodního dědictví UNESCO náhodou. Na horní palubě ležíme na lehátkách a pozorujeme okolí. Zastavíme v rybářské vesnici a odtud jedeme kanoí nebo lodičkou na krátký výlet. Po návratu  dostáváme  typický asijský oběd  pro větší počet lidí. Na stůl postupně nosí jednotlivé chody a každý si trochu nabere na svůj talíř. Pokojíky na lodi jsou opravdu luxusní. Na chvilku nás nechají kouknout  asi abychom viděli  o jaké jsme přišli ubytování. Ale ani hotel není k zahození.  Po družení s  kanadskými babkami u večeře se ještě vydáváme prozkoumat okolí městečka Ha Long . V celém městečku se staví nové hotely o sto šest. Mnoho turistů tu ale přes noc nezůstává. Většinou je odloví hotely v Hanoji a tak přijedou jen přímo na loď. Třeba v našem hotelu je jen pár turistů.  Po procházce za teplého večera usínáme s pocitem, že nás zítra večer čeká nocleh ve vlaku a studená a deštivá SAPA. Předpověď počasí nás rozhodně netěší. Zítra v poledne začne pršet a jak bývá ve  Vietnamu zvykem,   hned tak nepřestane. Pro nás to znamená, že ještě v pohodě dokončíme výlet po zátoce, ale další 3 dny nás čekává deštivá obloha. No snad nám  krásná krajina s rýžovými políčky  ten déšť a zimu vynahradí.

 5. den – zátoka Ha Long a odjezd do SAPY

  Ráno brzy vstáváme a  již v půl sedmé  se opět  u jednoho stolu setkáváme s kanadskými babčami a radostně konverzujeme. Batohy necháváme  na pokoji a odjíždíme na loď. Je trošku chladněji a skály jsou opět v mlžném oparu. Jako první nás čeká prohlídka velké krasové jeskyně. Vzpomínáme na návštěvu jeskyně v Rakousku, kde se nesmělo fotit a jeskyni osvěcovali jen ohněm. Tady jeskyně svítí všemi barvami a fotit může každý libovolně. Je vidět jiná mentalita Vietnamců. Asi po hodinové prohlídce jsme zpět na lodi. Opět objíždíme jednotlivé skalní útvary a pomalu začíná pršet. Do našeho autobusu na zpáteční cestu již nasedáme za silnějšího deště. ¨Ještě se dozvídáme, že dnešní výlet byl zrušen kompletně a tak konstatujeme, že jsme nedopadli nejhůř. Fotky jsou neúplně ostré, ale bylo teplo a nepršelo. Cesta ubíhá rychle a v půl páté jsme již na recepci hotelu. Zde odložíme zavazadla, chvíli strávíme na internetu a jdeme hledat nejbližší restauraci. Do cesty nám kousek od hotelu vstupuje zvenku odpudivě působící bar. Nahoru jdeme po příšerném schodišti jako k cikánům, ale uvnitř hraje pěkná hudba a rovněž prostředí je O.K.. Po dobré večeři čekáme zase u recepce na odvoz na noční vlak. Má zpoždění, ale nakonec se dočkáme. Fasujeme lístky a odjíždíme. Kupé nacházíme během chvilky a už jsme uvnitř. Jsou zde také dva hošíci, kterým se asi moc nelíbíme. Jak ale nakonec zjišťujeme, stává se to naší výhrou. Za chvilku přichází průvodčí a nabízí nám samostatné kupé za příplatek do její kapsy 30 dolarů. My odmítáme. Hošíci vidí, že jim v kupé zůstaneme a tak se vydávají za průvodčí sami. Máme kupé pro sebe a nic nás to nestálo. Chlapci asi chtějí být bez nás.

 6.den  -SA-PA

 Bohužel se předpověď počasí naplnila. Prší a není skoro nic vidět. Noc ve studeném pokoji jsme přežili, přičemž si Iva navlékla všechno co mohla. Cestou na snídani najednou potkáváme naší kanadskou babku z minulého výletu, která se prý nakonec rozhodla na jeden den zajet do SAPY. No, máme pocit, že vzhledem k počasí to pro ní bude ztrátou času. Při snídani zjišťujeme, že máme vlastně stejný program a nabízí nám společný přejezd autem z Hue do Hoi An. Ještě si vyměňujeme adresy svých hotelů a uvidíme, jestli se ještě sejdeme. Po snídani vyrážíme na druhý trek. Naše průvodkyně se asi z legrace občas zastavuje s poukázáním na krásný výhled.  Bohužel mi jej vidíme jen v mlze a stále prší a prší. Až když sejdeme níž k jednotlivým vesnicím alespoň trošku se mlha rozestoupí a my máme možnost obdivovat zdejší přírodu. Navštěvujeme jednotlivé vesnice a vždy se okolo nás seběhnou místní ženy, děti a nabízejí své výrobky. Když ale člověk nakoupí od jednoho, tak se ostatní dožadují, abychom nakoupili i od nich. Někteří vydrží jít i několik kilometrů s námi a velmi těžko se jich zbavuje. Cestou máme zastávku na oběd v jedné z vesnic, kde nám připravují malé občerstvení. Asi po 12 kilometrech dorážíme do cíle naší cesty. Představovali jsme si náš výlet trošku jinak, ale co se dá dělat. Počasí neporučíme. Snad se na nás usměje ve středním Vietnamu i když předpověď počasí není zrovna nejlepší. V hotelu nás čeká ještě večeře a odjezd mikrobusem na náš oblíbený vlak, ve kterém nás opět čeká 10 hodin. Jsme zvědaví jaké budeme mít spolunocležníky. Že bychom byli opět sami v kupé se poštěstí jen stěží.

 7. den – SA-PA a návrat do Hanoje

 Cesta v našem volném kupé je v pohodě. Jen si Iva  stěžuje na centrální klimatizaci, která nelze ze zacatku vypnout a na tvrdá lehátka. Mně se kupodivu spí úžasně a hned mi neprobudí  ani čtyřnásobné klepání průvodčí, že jsme už dojeli do našeho cíle.  V rychlosti se balíme a opouštíme vlak v městečku Lao Cai. Pěkně tu prší a je zima. Vypadá to, že tu máme chladněji než je teď v Čechách. To ještě netušíme, co nás čeká v SA-PA.  Lidí je tu požehnaně a dav nás tlačí z nádraží ven. Okolo stojí průvodci s cedulemi. Já zahlédnu naší ceduli a jdu k paní, která ji drží. Ještě se v rychlosti otáčím a Ivu vidím, v pořádku. Paní nemůže naše jména najít a tak ji pomáhám a úspěšně. Bohužel však zjišťuji, že tu stojím sám. Chvilku pobíhám, hledám  a čekám kdy se ozve rozezlený telefon. Dlouho to netrvá a  jsme zase spolu. Nasedáme do mikrobusu a pomalu šplháme nahoru do hor. Je to jen 40 km, ale cesta se protahuje na hodinu a půl. Jak se rozednívá, začínáme vnímat krajinu. Kupodivu mlha ustupuje a výhledy na rýžová pole jsou úžasné. Kocháme se a najednou vjíždíme do mlhy a… sněží !! Jak se později dovídáme, neviděli ho tu už pěkně dlouho. Mají z něho velkou radost a ještě odpoledne jezdí automobily, které mají na střeše postavené sněhuláky. Po snídani vyrážíme na náš první trip. Je velké štěstí, že tu mají na zapůjčení gumáky a tak si nezničíme své boty. V té záplavě vody by to asi byl jejich konec. U recepce dostáváme místní mladou průvodkyni a naše skupina je jen čtyřčlenná. Čeká nás celkem šesti kilometrová procházka. Často zastavujeme a fotíme. Navštěvujeme místní obydlí a pomalu se vracíme na oběd. Jo, jak by tu bylo hezky, kdyby nepršelo a bylo tepleji. Po obědě ještě jdeme na trh, kde se nám místní ženy snaží prodat své výrobky. Jsou opravdu vytrvalé a  člověka jsou schopny pronásledovat dlouhou dobu. Návrat na pokoj není moc příjemný, protože je tu docela zima a topení tu jak vidět neexistuje. Iva vzpomíná na zlaté  Krkonoše, že tam by měla určitě radiátor a nemrzla. Po večeři si dáváme čaj, protože tvrdý alkohol nám již došel a tady žádný nemají, kromě pěkných lahviček s naloženými hady, brouky a další havětí. Prý je to povzbuzující, ale radši do toho nepůjdeme, jedině, že bychom měli pěkný dárek. Ještě se dívám na internet, jestli náhodou nezměnili předpověď počasí k lepšímu, ale bohužel je to spíše naopak. No, uvidíme zítra.